Jdi na obsah Jdi na menu
 


Martinice květen 2010

25. 5. 2010

Obrazek
Tento květnový týden jsem si vybrala k návštěvě své kamarádky Dany, která bydlí uprostřed nádherné přírody Středních Čech v malé vesničce Martinice.






Nebylo sice dne, aby alespoň jednou nepršelo, ale když za deště sedíte s kávou na zápraží chalupy jako vystřižené ze starých dobrých časů a u nohou vám leží spokojení psi, to se nedá srovnat se zamračeným pohledem na déšť z okna vašeho paneláku.
Obrazek






Vzali jsme i Gerryho, aby mu nebylo doma smutno. Dana má zrovna odrostlé štěňátko Danečka a já jsem se těšila, jak si budou s Gerrym hrát. A rozhodně nezklamali.

Obrazek





To Max měl docela jiné starosti. Moc se mu zalíbila Čipinka a po celý náš pobyt se od ní ani nehnul, věrně ji doprovázel a hlídal tak pečlivě a hlasitě, až z toho chudák ochraptěl.

Obrazek












Musel se ale o ni dělit s Alíčkem a hořela mezi nimi válka nervů.

 

 

 

Ve středu přijely na návštěvu kamarádky s dalšími pejsky a kolem chalupy to vypadalo jako o motýlím sletu, vždyť se tam najednou prohánělo deset papillonků.
Vydali jsme se samozřejmě na procházku a měly jsme co dělat, abychom se jich dopočítaly.
Obrazek







Tady někdo chybí....aha, Indy se někde zapomněl.

 

Někdy bylo to putování docela náročné, hlavně Daneček měl co dělat, aby se neztratil.

Obrazek

Psi byli vylítaní a šťastní a špinaví...v lavorku se jim ale moc nelíbilo.

Obrazek







Jen Max snášel studenou vodu statečně, rád totiž plave a v rybníce je voda přece taky studená.

 

 

Den byl u konce a holky musely domů. Na více fotek se můžete podívat na rajčeti.

Ale pro nás den ještě zdaleka nekončil. Jako každý večer jsme pomáhali se starostí
o početné domácí zvířectvo. Nasekat trávu pro králíky, nakrmit je, vyměnit vodu kačenám a nakrmit je... Moc mě to bavilo, asi hlavně proto, že to nemusím dělat každý den... A nebyla jsem sama, koho to bavilo.
Obrazek







Gerry jako veterinární dozor musel každý večer králíky pečlivě zkontrolovat.

 

Ve čtvrtek jsme si udělali krásný výlet do Prčic-Jetřichovic. V lese se tu ukrývá poutní místo s kapličkou Dobrá voda a kouzelnou studánkou.
Když jsme uviděly ten les s téměř neprostupným houštím, kde všechny cesty byly rozblácené a hluboce rozježděné lesní technikou, bylo nám docela líto poutníků, kteří se zrovna tuto neděli měli do těchto míst vypravit. Ale nezalekly jsme se a statečně jsme se vypravily do hlubin lesa těsně následovány naší neohroženou smečkou, kterou dnes zastupovali pouze Max, Gerry a Andulka.
Obrazek







Jen jsme si je ještě předem vyfotily, dokud bylo poznat, že se jedná o pejsky.

 

Šli jsme cestou necestou, lesem, houštím i vodou a nakonec jsme k onomu poutnímu místu přece jen dorazili. Bylo to zvláštní, nikdy jsem ještě nic takového neviděla.
Obrazek







Uprostřed lesa svatostánek s obrázky svatých a prosbami věřících.


Obrazek









A kouzelná studánka plnící přání s našimi špindírami.

 

Cestou zpět jsme zase pořádně zmokli, ale i tak výlet určitě stál za to.

Pátek byl poslední den naší krátké dovolené a na psech už bylo vidět, jak moc je tento každodenní a celodenní pobyt venku zmohl. Gerry dokonce vydržel v klidu ležet na zápraží a jen tak sledovat okolí. Těch pár dní tak rychle uteklo.
Jsem moc ráda, že jsme mohli přijet a tak krásně si tu odpočinout a už se moc těším, až se sem zase vrátíme.

Ještě nějaké fotky na rajčeti.

Obrazek








Pohodička kolem chalupy.
No Gerroune, to se dělá?


Obrazek









Krmení dravé zvěře.


Obrazek











Gerry
Co to je za studenou slizkou věc?


Obrazek








Gerry a Dessinka jako dvojčata.

Obrazek










Spokojený Max.