Jdi na obsah Jdi na menu
 


MAX

Jednoho dne roku 2006 jsem zjistila, že děti vyrostly a můj život se stává jednotvárným. Chtělo by to nějakou změnu, něco, co by mě vytáhlo z křesla u televize. Co si tak splnit dávný sen, a nejenom můj? Vždyť i děti už dlouho mluví o chlupatém kamarádovi. Jsou už velké, se starostí o psa by pomáhaly. Začala jsem vybírat tu správnou a pro nás vhodnou rasu. Líbil by se mi veliký pes, ale vzhledem k tomu, že máme malý byt a se psy žádné zkušenosti, měl by to být pejsek malý. Vzala jsem atlas a probírala se psími charaktery a potřebami. Upoutal mě malý chlupáč – papillon. Nikdy předtím jsem ho ale neviděla. Zavolala jsem do chovatelské stanice a jela se podívat. Sotva jsem vstoupila do pokoje, přihrnulo se ke mně nádherné štěňátko s obrovskýma ušima, vyskočilo mi na klín a celou mě olízalo. A bylo rozhodnuto. Fredy Erebia Manto se stal součástí našeho života. Od té doby, co ho máme, se celý můj život obrátil. Nesedím už v křesle u televize, ale běháme spolu s dětmi na procházkách se psem. Víkendy trávíme na cvičáku, protože i malý pejsek by měl umět poslouchat. Jezdíme na výstavy. Scházíme se s lidmi, kteří mají stejné zájmy jako my a vůbec mi nevadí, že nemám toho velikého psa. Protože i když je vzrůstem malý, svým duchem a srdíčkem je to ten největší pes, kterého znám. Možná proto mu říkáme Max.

 

Obrazek

 

JAM (čti Džem) 
 
Když v roce 2012 začal mít Max problémy se zády, doufala jsem, že když ho nechám nějakou dobu odpočinout, bude všechno zase v pořádku. Problémy se ale opakovaly a nakonec rentgen ukázal, že má tři vyhřezlé plotýnky a dostal zákaz běhat agility. Pomocí klidu, léků a nakonec magnetoterapie se jeho stav stabilizoval a v současné době je to veselý a spokojený pes, na tréninku, kde běhá Gerry s Markétou si zaběhá krátkou sekvenci s tyčkama u překážek na zemi, tunýlky a případně kladinu. Já jsem ale začala mít pocit, že mi toto nestačí a začala přemýšlet o dalším psovi, se kterým bych mohla běhat. Ale nebude to na nás už moc? Vlastně třetí pes? Dívala jsem se na inzeráty, prohlížela chovatelské stanice, ale pokaždé, když se mi nějaké štěňátko líbilo, jsem si zdůvodňovala, proč jej nemůžu mít...dokud jsem
neuviděla Jamíka (Let's Go Nueva Sorpresa)...koukal na mě z té fotky a já jsem věděla, že je to on. Napsala jsem chovatelce, paní Marcele Hanesové, jestli je Jamíček ještě volný...a byl 
A tak máme od 3. září 2013 doma tohle kouzelné štěně, které se na mě pořád směje, všude za mnou vesele běhá a já doufám, že až začneme v budoucnu běhat agility, bude ho to bavit stejně jako Maxe 

www.jpg