Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trénink v Horce nad Moravou

23. 1. 2010

Letos nám tedy počasí připravilo pěknou sněhovou nadílku. Spousta sněhu a ještě ty teploty, všechno je zmrzlé. Cvičák zasypaný, při každém kroku se člověk s křupnutím zaboří málem po kolena. A tím pádem trénink nepřichází v úvahu. Co teď? Trénovat se musí.
V takových případech jezdí náš klub trénovat do jezdecké haly v Horce nad Moravou. Je to sice pravda trochu z ruky, ale výhodou je, že tam mají agility překážky a tím pádem si nemusíme nikam vozit ty naše.
A tak jsme se tuto sobotu vypravili se všemi ostatními nadšenými otužilci na celodenní trénink. Co si vzít s sebou? Venku -15°C  a jezdecká hala je nevytápěná, stěny samá díra, zima uvnitř skoro větší než venku. Tak hlavně pro mě teplé oblečení a termosku s horkým čajem a pro Maxe dvě deky do přepravky a pro jistotu i jeho ne příliš oblíbený svetřík. A když bude nejhůř, schováme se pěkně v teple Lovecké chaty. http://www.celysvet.cz/skin/smile/s1484.gif
Po příjezdu nás přivítala nádherná, sluncem ozářená zasněžená krajina. Do začátku tréninku zbýval ještě čas, tak jsme se šli s Maxem projít. V ohradě se procházeli koně, sníh se krásně třpytil a na sluníčku bylo dobře.
V hale to bylo horší, ale když člověk běhá, zahřeje se. Jenom ten mrazivý vzduch pálí v krku. V jemném písku se běhá jinak než na trávě, ale Maxovi to nevadilo a mně trocha náročnějšího tělocviku taky neuškodí. Zezačátku jsem byla trochu ztuhlá a Maxovi jsem to kazila, ale pak jsem se rozběhala.
Po hodině a půl následovala přestávka, kdy přišli na řadu Média a my jsme se vypravili do Lovecké chaty, kde jsme se chtěli zahřát a dát si něco k snědku. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme marně lomcovali klikou. Dozvěděli jsme se, že restaurace právě zavřela. No nazdar. Představa hodiny a půl, kdy se nemáme kde zahřát nebyla moc příjemná. Ještě že jsem si s sebou vzala svačinu. Chleba byl sice tuhý jak z mražáku, ale zase lepší než hlad.
Maxe jsem i přes jeho protesty navlékla do svetříku a v přapravce zabalila do obou dek. Bez podsady a bez pohybu rychle prochladne. Přesto se klepal a vyčítavě na mě koukal. Ale jen jsem ho vytáhla na další kolo tréninku, byl v pohodě a natěšený, po třasu ani památka. Na rozdíl ode mě. Tratě teď byly běhavější, takže jsem se za chvíli zahřála. Jen ten mráz v krku, a čaj už i v termosce vychladl.
Přes všechny tyto útrapy to ale bylo fajn si zase po delší přestávce zaběhat. Při cestě zpět mi sice padala hlava únavou a Max chrupal v přepravce sotva do ní vlezl i přes to, že než se od haly dostanete na silnici, je to trochu tankodrom a za normálních okolností by si při takovém natřásání ani nelehl, natož aby spal, ale domů jsem přijela s pocitem příjemně a užitečně stráveného dne.

Obrazek

           ilustrační foto